Sportovní klub Jihlava

Spolek sdružující 20 neprofesionálních sportovních oddílů s 1 560 členy patří mezi největší v Jihlavě.

Založen byl roku 1910. V majetku SK Jihlava je 5 sportovních areálů, které jsou převážně využívány členy klubů. Volné hodiny slouží široké sportovní veřejnosti.

SPORTOVNÍ
HALA
 

Okružní ulice 2, 586 01 Jihlava

vedle atletického stadionu Na Stoupách
​​​​​​

AREÁL HÁZENÉ, HOKEJBALU
A STOLNÍHO TENISU
 

​

Plukovníka Švece 1, 586 01 Jihlava

pod autobusovým nádražím

AREÁL
VOLEJBALU
 

Úprkova 6, 586 01 Jihlava   

pod Legiodomem

LODĚNÍCE
U ČESKÉHO MLÝNA
 

U Českého mlýna, 586 01 Jihlava

klub vlastní pouze budovu,
pozemky jsou ve vlastnictví města

Libor Doležal /  místopředseda

​​​​​

Archivní prameny jihlavské sportovní historie nejsou bohaté. Lidé měli ještě na začátku 20. století docela jiné problémy a starosti, především sociální a v Jihlavě navíc i národnostní. Ryze amatérští sportovci a funkcionáři proto museli často překonávat překážky, o kterých se dnešním sportovcům ani nezdá. První valná hromada se konala 8. dubna 1910, kdy klub vznikl jako Sportovní odbor Sokola.

Měl 33 činných a 15 přispívajících členů. K ustavení samostatného Sportovního klubu došlo až 20. dubna 1912. Prvním předsedou byl zvolen Václav Šícha, byly schváleny stanovy a nový SK dostal od Sokola do vínku inventář v hodnotě asi 30 korun.

SK měl v roce svého založení asi 50 členů a prim hrál fotbal. V létě toho roku ale došlo i na další sportovní odvětví. Bylo započato s tréninkem lehké atletiky a české házené a počal se formovat i tenis. Žel, ikdyž začal rok 1914 slibně, vypukla v létě válka, která na dlouhých pět let znamenala úplné odmlčení sportu.

První kronika SK Jihlava.
Po kliknutí zjistíte, co řešili činovníci v prvních letech klubu.

První světová válka skončila v roce 1918 a SK Jihlava se po ní shledal pouze s 29 členy, tedy jen čtvrtinou veškerého předválečného členstva. První fotbalová sezóna byla zahájena poměrně pozdě, až koncem července 1919, neboť nebylo možné nikde opatřit míč. Mnohem tíživěji však doléhala na klub neutěšená finanční situace. Avšak agilní funkcionáři se uměli s tímto stavem dobře vyrovnat. Byl uspořádán Sportovní den se společenským večírkem, který vynesl 2.448 korun. Velký kus práce vykonal pro český sport v Jihlavě Jan Houska, který byl v roce 1921 zvolen předsedou klubu. Měl lví podíl na vybudování hřiště u bývalého krajského soudu.

Do té doby totiž jihlavští sportovci neměli svůj stánek, a tak hrávali buď na Heulose (dnešní Březinovy sady) nebo na vojenském cvičišti. Jihlava v těchto místech vlastně končila a vyhlédnutý pozemek patřil bývalému velkostatku Plandry. Pro jeho urovnání bylo třeba přemístit 10 000 kubíků zeminy, postavit oplocení a kabiny. To si vyžádalo na tehdejší dobu závratnou částku 50 tisíc korun.

Poloha fotbalové hrací plochy měla jednu branku přímo proti zadní části budovy soudu a druhou směrem k Fritzově ulici. Před zrušením tohoto hřiště (dnes je zde autobusové nádraží) byla plocha obrácena. Slavnostní otevření hřiště se uskutečnilo ve dnech 8. - 10. září 1922. Později byly za 25 tisíc korun vybudovány proti nemocnici ještě tři tenisové dvorce. Sport v dalších létech získával stále více příznivců, Koncem května 1927 byla založena významná soutěž v kopané - pohár Českomoravské vysočiny. Dne 16. prosince 1929 byl ustaven odbor ledního, či jak se tenkrát říkalo kanadského hokeje.

Tehdejší správní výbor SK Jihlava.

Tíživá politická situace se od podzimu 1938 začala projevovat i ve veškerém sportovním dění. Čeští sportovci tehdejší Jihlavy, města se silnou německou menšinou, pociťovali dvojnásob veškeré politické otřesy, jež následně přinesly našim národům více než šestiletou porobu a nejčernější období naší historie. Na rozdíl od první světové války, kdy veškerý sportovní ruch v Jihlavě zcela utichl, těžká doba druhé světové války sjednotila všechny české sportovce. Nepřímo tomu pomohli i sami okupanti, kteří se v první řadě vrhli na potlačení politických stran, spolků a korporací, zatímco sportovní hnutí zpočátku podceňovali.

Vedoucí sportovní činitelé si uvědomili, že česká sportoviště budou prakticky jedinými místy, kde se budou moci lidé shromažďovat, víceméně volně si vyměňovat své názory a někdy si i česky zanadávat. Reprodukovaná hudba z hřiště SK Jihlava, byla často jediným pojítkem mezi těmi, kdož byli ještě na svobodě a mezi těmi, kteří trpěli pro své přesvědčení v gestapáckých žalářích budovy sousedícího krajského soudu.

Po rozpuštění dalších tělovýchovných organizací (DTJ, Sokol, FPT, Orel) vedení SK vůbec nedbalo zákazů a nařízení a umožnilo řadě jejich členů provozování další činnosti v rámci klubu. Vznikly tak další oddíly jako odbíjená, košíková nebo lehká atletika. Po zrušení jihlavského Hellasu sem přešly i zápasníci nebo členové nově vytvořeného oddílu džiu-džitsu.

Tečku za těžkým životem SK Jihlava a TJ Sokol Jihlava v době druhé světové války učinil dopis jihlavského Sokola:

"Klademe si za povinnost, abychom vám poděkovali za vaši laskavost a národní uvědomění, kterým bylo nám, členům TJ Sokol v Jihlavě, a to nejen volejbalistům, ale i košíkářům a lehkým atletům, umožněno po zastavení činnosti v roce 1941, scházet se na vašem hřišti a toho používat. Víme, že jste tak učinili na úkor jiných svých sportovců a odborů z pohnutek čistě sportovních a charakterních a bude nám proto váš čin vždy příkladem, protože jste se vystavili jako celek i jako jednotlivci nebezpečí, které mohlo mít dalekosáhlé následky tím, že jste do svých řad přijali členy rozpuštěného Sokola." Rok 1930 proběhl v Jihlavě ve znamení oslav dvacetiletého trvání SK Jihlava. Sportovní život v Jihlavě byl stále rozmanitější, přibývaly další sportovní oddíly, například stolní tenis s roce 1932, úspěšně si vedli šachisté a aktivní byli turisté.

       Fotbalový zápas na hřišti u Krajského soudu.

Po skončení 2. světové války funkcionáři SK uvedli v činnost řadu sportovních odvětví a je pochopitelné, že prim hrát opět znovu fotbal a v zimě lední hokej. I při všech problémech, reorganizacích, chybách a poválečných nedostatcích se dá říci, že v následujících letech dosáhlo tělovýchovné hnutí v Jihlavě nebývalého rozmachu. Tomu bylo korunováno v roce 1948, kdy z letních olympijských her v Londýně dovezla členka reprezentačního gymnastického družstva Zdeňka Honsová zlatou medaili. 

Onoho roku však došlo k celorepublikové reorganizaci. Staré sportovní kluby zanikly a veškeré tělovýchovné a sportovní hnutí bylo sjednoceno do Sokola. Tehdy papírově skončil svou téměř čtyřicetiletou činnost i SK Jihlava, jeho oddíly však fungovaly nadále, byť pod jiným názvem.

Nejvíce jich pokračovalo ve své činnosti pod hlavičkou TJ Jiskra Jihlava, a to do roku 1956, kdy došlo na další slučování.

V roce 1956 došlo k další organizační změně. Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport se neosvědčil a byl zrušen a nahrazen tělovýchovnou organizací s názvem Československý svaz tělesné výchovy (ČSTV).

V roce 1956 vzniká TJ Tatran Jihlava a o dva roky později jeho sloučením s TJ Slovan TJ Dynamo Jihlava, kam se vrací většina oddílů bývalého SK. Papírově jde o skoro 3000 členů sdružených v 21 sportovních oddílech. Spolu se stávajícími sportovišti přibývá zbrusu nový Horácký zimní stadion, který se slavnostně otevíral na silvestra 1955.

Stává se svatostánkem nejen Dukly, která se sem z Olomouce přesouvá o rok dříve, ale především amatérských hokejistů. Po reorganizaci jihlavského hokeje od roku 1960 oblékají výhradně dresy Dynama. O tři roky později vzniká oddíl kanoistiky. Zakládají jej letečtí modeláři. A když se později ruší plovárna u Českého mlýna, nachází azyl pro loděnici právě zde.

Členové TJ dosahují mnoha úspěchů doma i v zahraničí. Ženské družstvo oddílu národní házené je třikrát mistrem republiky, poprvé jej přiváží v roce 1958, o rok později obhajuje a do třetice se titul do Jihlavy vrací roku 1966. K této trojici je pak nutné přičíst i čtvrtý, dorostenecký z roku 1955.

Samostatnou kapitolou je v éře Dynama jihlavský zápas. Trio bratří Kočkových mezi lety 1960 - 1970 vybojuje celkem devět titulů mistrů republiky, z čehož pět náleží čistě Františku Kočkovi.

​​​​Bratři Kočkovi František, Jindřich a Otakar

Roku 1974 dochází opět na změnu názvu na TJ Modeta Jihlava. Pod touto hlavičkou se v Jihlavě sportuje až do roku 1990.

Z oddílů jsou v této době době hodně vidět judisté. Jihlavské kořeny mají kupříkladu reprezentati Jaroslav Kříž nebo Jiří Fous. Medaile a čestná uznání vozí také judistky Blanka Velcová nebo Květa Smutná.

Repertoár bojových sportů se v roce 1978 růzrůstá o karate. V témže roce pak nový areál dostávají házenkáři a s přelomem desetiletí se začíná s pracemi na sportovní hale v Březinových sadech. Dokončena je těsně před Sametovou revolucí v roce 1989.

                                  Areál házené před dokončení v roce 1978

V březnu 1990 končí svou činnost ČSTV a jednotlivé kluby se vydávají cestou vlastní suverenity. Občanské sdružení SK Jihlava vzniká téhož roku. Coby dominantní neprofesionální sportovní organizace ve městě má v majetku Horácký zimní stadion, sportovní halu, fotbalový areál se zbrusu novou ocelovou tribunou postavenou z prostředků SK, areály házené, volejbalu, tenisu, loděnici u Českého mlýna, sokolovnu, lyžařský vlek a chatu na Čeřínku a srub na Maršově.

Po znovuobovení Sokola mu navrací sportoviště a chatu na Maršově, které měl v majetku před rokem 1948. Téhož roku nově vzniká oddíl hokejbalu.  V roce 1991 uplatňuje nárok na vrácení chaty na Čeřínku Klub českých turistů. Dosavadní oddíl turistiky SK to řeší vytvořením samostatného právního subjektu KČT Čeřínek. Samostatnou cestou se vydávají také tenisté, vzniká Tenisový klub ČLTK Jihlava, SK jim dává do vínku tenisové kurty U Českého mlýna.  V roce 1993 pod názvem SK fotbal Jihlava (SFK) se osamostatnňují i fotbalisté.

Počátek 90. let ale znamenal především razantní změnu ve financování. Rapidně klesl systém příspěvků ze Sazky a státního rozpočtu, což donutilo nástupnické organizace tělovýchovných jednot začít se opět zabývat nejen sportovní, ale také ekonomickou stránkou svého fungování. Zásadní byla v tomto ohledu Valná hromada v roce 1992, kdy byla zavedena instituce Rady SK a ředitele. Tím byl v následujícím roce jmenován Miroslav Švihálek.

Od roku 1993 dochází k podstatné změně v daňových zákonech, které měly přímý dopad i na SK Jihlava. Zvýšení cen energií také podstatně ovlivnilo náklady na provoz zařízení, zejména Horáckého zimního stadionu a haly. A jelikož příspěvek na provoz od ČSTV nadále klesá, nastupuje éra ekonomických pronájmů. Objevuje se i projekt aquaparku, který by vyrostl na pozemcích SK, nakonec se však nerealizuje.

V polovině roku 1995 fotbalový klub Spartak PSJ Jihlava přednáší návrh na vytvoření jednoho velkého fotbalového klubu v Jihlavě, kam by přešli i členové osamostatněného SFK.  V roce 2000 nastupuje v podstatě nová jihlavská Dukla. Původní HC Dukla coby příspěvková organizace státu končí v polovině roku 1999. Milionový dluh, který vznikl pronájmem Horáckého zimního stadionu, klubu platí stát. K 1.1.2000 do nového subjektu odchází oddíl ledního hokeje a končí tak po 71 letech své působení ve Sportovním klubu.

Ruku v ruce s úbytkem oddílů na 14 klesají také dotace a tak v roce 2001 vedení SK přistupuje k prodeji fotbalového areálu Na Stoupách městu. Deset milionů korun získaných prodejem, klub používá na údržbu sportovišť. Téměř třetina je spotřebována do  Horáckého zimního stadionu, jsou provedeny nutné opravy v areálu házené, volejbalu a Lyžařském areálu Čeřínek. 

V roce 2002 úbytek oddílů napravuje nově vznikající oddíl boxu pod vedením úspěšného boxera Komety Brno Pavla Fejta. V témže roce vyhrává Alena Eiglová Mistrovství Evropy kadetek v zápase a je vyhlášena nejlepší zápasnicí republiky. V následujícím roce pak získává 5 místo na Mistrovství Světa v zápase a 3 místo na juniorském mistrovství Evropy v judu a je vyhodnocena jako nejlepší judistka roku.

Rok 2002 přinesl také zvyšující se tlak ze strany některých zástupců města a HC Dukly Jihlava kritizujících cenu pronájmů ledové plochy na Horáckém zimním stadionu. Objevují se hlasy, že by toto zařízení mělo patřit městu, a to ideálně bezplatně nebo za jednu korunu.  V roce 2002 klub ruší jeden ze svých vedlejších příjmů, provozovnu Sazky. O rok později se na programu valné hromady objevuje záměr prodat chatu Maršov a také Horácký zimní stadion, oboje za nejvyšší možnou cenu. Následuje bouřlivé období veřejných debat a medializace, pro SK veskrze negativní, což celou kauzu prodlužuje. V roce 2005 je členům valné hromady předložen návrh na jeho prodej za odhadní cenu 20 milionů korun, což Valná hromada schvaluje.

V březnu následujícího roku ze zdravotních důvodů rezignuje na funkci ředitele Miroslav Švihálek. Po tříměsíčním provizoriu na jeho místo nastupuje Jiří Procházka.

Roky 2006 a 2007 jsou ve znamení velkých investicí a ekonomických reforem. Majetek Sportovního klubu je ve zchátralém stavu. Většina prostředků, které byl klub schopen sehnat,  spotřeboval provoz a údržba Horáckého zimního stadionu, ale ani ten nebyl při prodeji zrovna v novém kabátě. A tak do všech střech teče, ztrouchnivělá okna se nesmí otevírat a halu v Okružní ulici ekonomicky „vysává“ elektrické topení. Valná hromada v roce 2006 schvaluje plán investic a ten se ještě téhož roku začíná realizovat. Opravují a zateplují se střechy, vyměňují se okna a sociální zařízení v šatnách, hřiště házené má nový povrch, hokejbal, stolní tenis a velká hala osvětlení, judo a zápas si kupuje nové žíněnky, gymnastika koberec, box ring.  

Ještě téhož roku vedení klubu provádí ekonomickou analýzu hospodaření klubu, zhotovuje kalkulace nákladovosti jednotlivých sportovišť a zavádí opatření, které by měly zlepšit ekonomiku klubu. Klub razantně snižuje počet zaměstnanců, veškeré větší náklady se řeší poptávkovým řízením, s nájemci prostor se jedná o navýšení nájmu a pronajímají se další prostory. Ekonomická opatření snižují náklady klubu o více jak třetinu.

Nový povrch hokejbalového hřiště z roku 2016